TWIN STAR FILM

Natáčení 3D v Rudém moři


S laskavým svolením autora článku Leoše Grelicha přebíráme text ze serveru http://www.midlife.cz o natáčení v Rudém moři.

 

Steva Lichtaga asi není zapotřebí dlouze představovat, ale pro těch pár neznalých to rád udělám. Steve je ten s velkým bílým. Už víte? Že ještě ne? Tak tedy polopaticky. Steve se dostal do širokého povědomí díky svému úžasnému dokumentu o velkém bílém žralokovi (Carcharodon Carcharias). Jako první natáčel bílého zabijáka pod vodou bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. Myslím tím bez ochranných klecí a drátěných košil. Vřele doporučuji přečíst si Stevovu poutavou knížku „Čekání na bílou smrt“. V současné době Steve dokončuje unikátní 3D film.

Na přelomu dubna a května jsem měl tu čest, zúčastnit se nevšedního zájezdu. Jindřich Soukal, kameraman a přítel Steva Lichtaga, mě přizval k plavbě po Rudém moři. Připojil jsem se tak k bezva partě kamarádů Jindry a Steva a strávil s nimi nezapomenutelné chvíle při potápění i během plavby na potápěčské lodi.

Část salonku lodi byla vyhrazena pro 3D filmové nádobíčko, o které se hlavně staral kameraman Petr Kašpar. V průběhu plavby tak byla možnost sledovat Steva, Jindru a Petra při práci na 3D filmu a to jak na suchu, tak pod vodou. Chlapi strávili hodiny a hodiny příprav, seřizováním a nastavováním techniky, aby mohli natočit pár minut záběrů pod vodou. Dozvěděl jsem se, že jedna hodina 3D filmu představuje asi 60 hodin filmového materiálu pro střih. Což znamená další hodiny a hodiny práce ve studiu.

Po důkladné přípravě na suchu se jde konečně pod vodu. Nastává oblékání neoprenu a dalšího potápěčského vybavení. Nakládáme 3D kameru do Zodiaku, což je motorový člun a necháváme se odvézt nad místo zanoření. Při nakládání kamery na člun s ní trochu zápasíme, jedná se totiž o 35kg monstrum. To se však ve vodě, vzhledem k perfektnímu vyvážení, mění v ladně se vznášející černou krabici.

Po zanoření se kamery ujímá Jindra a s lehkostí ji vede před sebou k místu natáčení. V patách, vlastně ploutvích, má Steva, který jako režisér neustále dbá na to, aby bylo vše dle jeho představ. Je úžasné sledovat jejich dokonalou souhru. Jakoby si pod vodou vážně povídali. Jasně, že si na souši vše předem dohodli, ale během natáčení pod vodou může být vše během chvilky úplně jinak. Musí se reagovat na nově vzniklé situace a to vše jen pomocí dohodnutých gest. Obrovskou roli v tom hraje intuice, stejné vzájemné naladění a obrovské zkušenosti.

 

Máte-li možnost sledovat tyto profíky při práci, musíte si dávat pozor na některé věci. Tak třeba, abyste se jim nemotali před kamerou, to dá rozum. Ale také nelze být nad nimi, protože jim můžete stínit sluneční světlo nebo vrhat stíny do záběru. Rovněž se nemůžete schovat pod ně. Vaše bubliny totiž stoupají nahoru, a buď zaplaví kameramana, ten pak nevidí, co točí nebo se objeví před kamerou, což je úplná katastrofa. To dokáže pokazit i ten nejlepší záběr. Snažil jsem se být trochu bokem, ale stejně jsem se jim tam chvílemi motal, doufám, že jsem toho moc nepokazil.

Po asi 40 minutách natáčení končí a my stoupáme nahoru. Ještě povinná bezpečnostní 3 minutová zastávka a jdeme na hladinu. Po vynoření se musí kamera naložit na člun, což není zrovna snadné, váží totiž zase svých 35kg, i když nám řidič člunu pomáhá, pěkně s ní zápasíme. Následuje nalodění a odstrojení potápěčských cajků.

Nyní je nutné kameru omýt od slané vody, osušit a otevřít, aby mohly být dobity baterie, vyměněny paměťové karty a opět nastaveny všechny parametry. Zavřít, utěsnit, zkontrolovat a může se zase pod vodu. Zpravidla se dělají takovéto ponory dva až čtyři za den, záleží na délce a hloubce ponoru. No prostě pěkný záhul.

Po náročném dni nastává kontrola všeho natočeného. To je doména Petra Kašpara. Vše stáhne z paměťových karet do počítače a pošteluje tak, aby se to dalo pustit. Jindra, Steve a Petr se nyní uvelebí v 3D brýlích před noťasem a hodnotí nafilmovaný materiál. Kolem je stále spousta zvědavců a občas se někomu podaří půjčit si 3D brýle a podívat se, co se podařilo chlapům natočit.

Následující den začne Petr opět nastavovat a ladit 3D kameru. Koukám mu přes rameno a na displeji noťase vidím jen modré a červené převrácené rámečky, rastry a čísla. Nechápu, připomíná mně to film Matrix, ve kterém ve změti zelených padajících písmenek vidí programátor blondýnku v červených šatech. Stejně tak Petr vidí přesně to, co potřebuje. Je zkrátka dobrej.

 

Zavřít, utěsnit, zkontrolovat a může se zase pod vodu. A tak to jde den za dnem. Někdo by si mohl říct, bezva dovča, na které se akorát natáčí profi kamerou. Ale nenechte se mýlit. Celý filmový štáb maká stále na plné pecky a spí jen minimálně. Každý den v těchto destinacích totiž představuje značné náklady a tak se všichni snaží zkrátit dobu natáčení na minimum. Nemluvě o riziku, kterému jsou všichni stále vystaveni. Ať už je to různá nebezpečná havěť, záludné choroby nebo třeba piráti. Ano piráti. Jestli nevěříte, nenechte si ujít film o filmu.

Moc se těšíme, až půjde film do kin. Jsem moc rád, že jsem měl možnost se tak trochu kouknout pod pokličku a zažít trochu toho filmového vzrušení. Teď už se vždy na takové filmy budu dívat trochu jinak. S daleko větším obdivem a úctou.

Díky chlapi!
Leoš Grelich